Ke ztracenému mostu (tajný fotoblog)

3. 11. 2012 20:11:59
Cedule s nápisem PŘÍSNÝ ZÁKAZ VSTUPU zdobí místa, kde jsem několik fotografií z této série nechal vzniknout ... vstupte, jestli se nebojíte.

***

Hned z kraje, stejně jako na konci, chci upozornit, že veškerý text psaný kurzívou není z mého pera (respektive klávesnice), ani z mé hlavy. Autorem těchto slov je písničkář Jiří Smrž. Já jsem části jeho písně, jejíž název mi zůstal neznámý, bez dovolení použil jako přidanou hodnotu svého fotoblogu. Pokud vás onen text zaujme a vy si na internetu vyhledáte více děl tohoto písničkáře, budu rád ...

Aby to nebyl jen Jiří Smrž, který tu veršuje, rozhodl jsem se fotoblog uvést svým rýmem, který jsem složil jednou, když jsem šel. Miniaturku lze chápat dvěma způsoby:

1/ Zcela pragmaticky - herec žádá po derniéře švadlenu, aby mu ušila masku k novému představení.

... a nebo

2/ Trochu hlouběji - člověk je na dně, skončilo to (cokoliv) - prostě to podělal. A teď žádá (kohokoliv - třeba Boha) o nový začátek (a směr). Je to na vás:

ušij mi na tělo kostým
kostým pro novou roli

já se té role zhostím
neb starou už sežrali moli


***

1/1

1/2

kraj chudý
kraj tvrdý
kraj kamenitých luk

krajina kraje všeho
kde byla's holka
a já kluk

1/3

Pocit, který jsem měl při fotografování v průmyslové zóně na periferii našeho města, byl všelijaký. Místní architektura, zda se ty stavby vůbec architekturou nazvat dají, ve mně evokovala místa nehezkého druhu.

Dovolím si na tomto místě opsat text z jistého deníku, který zrovna čtu. První den této knihy má datum 12. června 1942. Poslední zápis do deníku je datován na 1. srpen 1944. Úryvek je ze dne 24. prosince 1943. Jelikož je kniha psaná německy, opíši sem nejprve úryvek německý, který se pokusím přeložit:

Wenn jemand gerade von draussen hereinkommt, mit dem Wind in den Kleidern und der Kälte im Gesicht, dann würde ich am liebsten meinen Kopf unter die Decke stecken, um nicht zu denken: "Wann ist es uns wieder mal vergönnt, Luft zu riechen?"

Když vejde zrovna někdo z venku, s větrem v šatech a chladem v obličeji, nejraději bych schovala hlavu pod peřinu, abych nemusela myslet na: "Kdy bude nám zase jednou dopřáno cítit vzduch?"

(Anne Frank - Tagebuch)


***

2/1

2/2

kraj cihel
kraj sutin
kraj škváry, oceli

kraj plný krajních mezí
nikdy jsme jiné neměli

2/3

2/4

A potom stojíš za zdí kostela a sepisuješ svůj seznam hříchů. Jeden z nich, ten nejhorší, ten největší, ten nejzávažnější, je přes celou černou stránku. Přemýšlíš, zda se někdy někde setkáš s těmi, co za tou stěnou odpočívají. Přemýšlíš, zda se budeš moct doznat k porušení onoho slibu, který si tenkrát dal - který si nesplnil, omluvit se a požádat o odpuštění ...

2/5


***

Ptala se mě nedávno holka, proč své výlety, své cestování, svou turistiku, nazývám touláním. Já jí na tu otázku tenkrát nedokázal dostačujícně odpovědět, ale dnes - dnes už vím. Ráno jsem si totiž v jednom magacínu přečetl definici, která říká, že "tulák je turista bez peněz".

A to sedí!

3/1

3/2

a ty se sem teď vracíš
má lásko jediná

nevím, kde jsi žila
nevím, co tvá odsunutá rodina

3/3

jen vím, jak tehdy rozloučit ses přišla
vyprahlí stoupali jsme do stráně

bosou nohou ses o kámen řízla
tvou krev dodnes mám na ráně

3/4

Na levém břehu řeky Chrudimky, v zakázaném prostoru, nedaleko ztraceného mostu, našel jsem provizorně zřízenou lavičku. Dva kameny, na nich prkno. Vedle lavičky malé ohniště a kupu prázdných plechovek piva typu - v akci za 3,90 Kč.

Představil jsem si poutníka, který se na to místo chodí kochat. Popíjí, poslouchá praskající oheň, kouká do proudu a rozjímá.

Řeka je v tom místě mělká a uprostřed jí se táhne nádherný ostrůvek z kamení.

Rád bych tam někdy zašel posedět, ale je to jeho místo ...

3/5

A teď mi dovolte odskočit od ztraceného mostu, který se již vynořil z mlhy, k perlám ...


***

... tyto perly totiž se ztraceným mostem, ačkoliv se může zdát, že nikoliv, souvisí. Fotografie vznikly, sice na jiném, ale též na mostě. Dokonce na mostě přes stejnou řeku - Chrudimku. V ten samý den.

4/1

tady kde kámen je kámen
pod ním spíš nakonec

a tvé tiché "Ámen"
je pouze tvá věc

4/2

4/3

a kde kdo chce být s tebou
když neví kudy kam

a sám se sebou člověk
je příliš, příliš sám


***

Ztracený most

5/1

5/2

kraj strmý
kraj výšin
rozvalin fabrik v údolí

bolestných vzpomínek na ty
které už nic nebolí

5/3

a ty teď vrátila ses náhle
nevěřím, že jen z nostalgie, či nevěry

mé srdce není kámen
tady, kde k srdci nejsou příměry

5/4

5/5

Padl před ní na kolena, sepjal ruce a prosí. Škemrá jak štěně o kousek žvance. Žadoní. U toho slibuje nemožné a ve svých slibech ignoruje všechny své zásady. Ego? Nemá! Hrdost je ta tam, ani předstírat ji nedokáže. Cítí se malý, slabý, bezbranný, bezmocný.
Po celou dobu jí ukazoval, jaký je hrdina, jak je silný a pevný v postoji, jak ho nic na světě nemůže rozhodit. Teď tu před ní klečí a ona vidí, že to všechno byla jenom ramena. Přetvářka. Ona vidí, že je srab. Ubohý srab.
On stále klečí a vzlykajíc slibuje něco o špinavých ponožkách na podlaze, fotbalových zápasech v televizi a večerech strávených v hospodě.
Klečí a slibuje změnu.
Klečí a mění se.
K obrazu jejímu.

Marně.
Ona má jiného.


Most

svůj každý máme most
lávku přes vodu
když břeh druhý
nás nutí k rozchodu

když na jedné straně
započala zloba invazi
když k zalknutí je
a ty odmítáš extázi ...

... když štěstí od nás odchází


***

Nedávno tomu byly přesně tři roky, co jsem zde na blogu iDnes publikoval svůj první článek. Byl to článek o malém chlapci, kterého maminka vozila každý den v brzkých ranních hodinách autobusem do školky. A možná ještě vozí, do školy. Ale to nevím ...
Budu teď trochu namyšlený, když vyslovím domněnku, že jsem se za ty tři roky někam pohnul. A budu ještě namyšlenější, když řeknu, že jsem se pohnul směrem dopředu. V žádném případě to ale neznamená, že bych se něčeho, co jsem dříve napsal, nebo vyfotil, zříkal. Naopak, za vším si stojím.
Tuto skutečnost zde nezmiňuji proto, abych vás podnítil k jakési oslavě mého výročí, ale proto, abych vám všem za tu spoustu kliků na mé články poděkoval. Tedy ...

Děkuji Vám.

Nashle ...

FACEBOOK / Richard Horák - Jednohubky
Mezi fotografiemi jsem (bez dovolení) použil několik částí textu písně od písničkáře Jiřího Smrže, který je v jistém směru, a možná v mnohých dalších směrech, mým velkým vzorem.

Autor: Richard Horák | sobota 3.11.2012 20:11 | karma článku: 37.49 | přečteno: 6190x

Další články blogera

Richard Horák

Do boje proti dezinformacím se zbraní - kalkulačkou!

Na jisté sociální síti se před můj zrak dostala dezinformace ohledně elektronických plateb kartou. Tato lež mě tak pobavila, že jsem vytáhl kalkulačku a začal počítat. Pojďte počítat se mnou - do hospody!

25.11.2023 v 20:22 | Karma článku: 21.67 | Přečteno: 1227 | Diskuse

Richard Horák

Na český Grand Canyon kolem celé republiky (fotoblog)

Jako každý rok, i vloni jsem si koupil sedmidenní letní jízdenku na železnici a vyrazil na cesty bez cíle, kam dojedu, tam dojedu. Nehlídám dny, nehlídám čas, žádné plány, žádné kufry, jen co mám u sebe...

12.2.2022 v 11:58 | Karma článku: 29.52 | Přečteno: 801 | Diskuse

Richard Horák

Hřbitov starých vlaků (fotoblog)

aneb Když jdou vlaky spát - navždy. Téměř 30 fotografií z místa, kde vlaky čekají na své sešrotování. Tak trochu nostalgie, urbex, opuštěná místa, ale i zakázané ovoce...

8.1.2022 v 20:21 | Karma článku: 29.35 | Přečteno: 985 | Diskuse

Richard Horák

Můj nový kurz chlastání (lekce 1)

Úvodem se chci omluvit a hlavně čtenáře upozornit na to, že článek popisující skutečnou událost obsahuje nemálo vulgárních výrazů. Vzhledem k vážnosti situace je nechci zaměňovat lehčími synonymy.

4.12.2021 v 20:22 | Karma článku: 23.96 | Přečteno: 959 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Jaromír Šiša

Auto moto veteráni všude možně i jinde.

Třeba pod střechou velkých prostorných i malých útulných muzeí. Nebo na všech možných srazech, případně je potkáváme jen tak v prostoru. Pro svoji krásu a eleganci je obdivujeme a s úctou k těm, kteří jim vdechli nový živý život.

28.3.2024 v 10:03 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 294 | Diskuse

Petr Široký

Jak jsem potkal brouky (Díl LXII. - Rokycany 12 - Jaro je tu)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

28.3.2024 v 8:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse

Martina Pazourová

Po dešti......

Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)

25.3.2024 v 23:00 | Karma článku: 12.35 | Přečteno: 205 | Diskuse

Veronika Foglová

Květná neděle 2024

Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.

24.3.2024 v 15:21 | Karma článku: 11.14 | Přečteno: 154 | Diskuse

Martina Pazourová

Střípky z bleduliště

Bledule mám doma asi tak tři. Z původních šesti, které mi přes zimu zredukoval krtek.Proto jsem byla v bledulišti na vysočině jak Alenka v říši divů. Letos už potřetí, tentokrát po vydatném týdenním dešti, kdy jsem si otestovala

22.3.2024 v 22:25 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 231 | Diskuse
Počet článků 347 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1599


Byl: mladý, voják, hospodský, vnuk, koordinátor, Hamburčan, kuchař, číšník, záškolák, trhač švestek, maturant, vyskladňovač brojlerů, prodavač, ...

Je: na okraji, melancholik, fotograf, hároš, kmotr, řidič, bloger, folkař, hlídač pian, alkoholik (přechodně), syn, Pardubák, čtivec, psavec, ein Kerl, strýc, pravdoláskař, knihkupec, antikvář, rocker, utopista, darmošlap, přítel, ješitný, dlužník, bratr, ...

Chce být: rytíř, ...

 

Až Blanický tábor,
uspořádá nábor,
já přihlásím se v meč,
jako první uchazeč.

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...