Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vírou řeky Doubravy (fotoblog)

1. 03. 2014 20:21:59
Série fotografií, které jsem pořídil během své potulky v nádherně divokém údolí řeky Doubravy mezi obcí Bílek a městem Chotěboř ...

Zařídili to moji rodiče, kteří Michala Tučného moc rádi a často poslouchali, že i já (už od dítěte) znám jeho písně lépe, než vlastní boty. A taky proto, protože jsem se v nich (v těch písních, i v těch botech) několikrát našel - například: "Ó, ládylí, ještě mám fůru času, mám fůru času, a tak spím v obilí, a zdá se mi sen plný dívek ..." No a tak dále.
Do úvodu svého nového fotoblogu použiji část textu z písně o ránu. Takovou, kterou si vduchu, někdy i nahlas zpívám, když stojím na skalním ostrohu nad Lovětínskou roklí a pozoruji, jak se Ronov nad Doubravou, Žleby, Čáslav, a spousta dalších obcí na hranici středočeského a východočeského kraje probouzí do nového dne. Já se ...

... koukám, jak celá země vstává
a připadám si, jak ztracený syn,
já ten obraz dál v srdci přechovávám,
nežli noc na celý kraj položí svůj stín.
To jsem já - tvůj znovu nalezený syn.

1 (bez filtru; F4,5-30s)


Je únor, šest hodin ráno, ještě tma, do úsvitu zbývá hodina. Má to své kouzlo. Stojím na Lichnici a jsem přesvědčený o tom, že jsem tady sám. Tedy, abych byl přesný, jsme přesvědčeni, s tou dívkou o které jsem "snil v obilí", že jsme tady sami. Pozoruji Doubravu z vrchu, když se zpoza hradeb objeví chlápek, rozespalej, ještě zabalenej ve spacáku.
"Jsme ho vzbudili", říká dívka z obilí. Přikyvuji a docela tomu tulákovi závidím. "Otužilej chlapík", říkám si. Mně by určitě byla zima, a taky bych se tu sám v noci asi trošku bál.
Nadešel čas úsvitu, tulák už byl taky na nádvoří, a ptá se nás, zda víme v kolik vychází slunce. Odpovídám, že vím, sděluji mu časový údaj a ukazuji mu rukou směr, kde by se mělo objevit. Též mu ale sděluji, že se východ slunce s největší pravděpodobností konat nebude, poněvadž je pod mrakem. Měl jsem pravdu.
Dnes mě mrzí, že jsem se s tím mladým tulákem nepustil do širší řeči, dost věcí by mě totiž zajímalo - odkud a kam jde, jaký má spacák, jak často a kde všude takto nocuje, a plno dalších věcí. Nevím, proč jsem se nezeptal, určitě by mi to rád pověděl, ale já prostě někdy málo mluvím.
A někdy naopak moc ...

2 (bez filtru; F4,5-30s)

Informace pro čtenáře.

Dovolte mi býti pod tímto informačním sdělením ještě chviličku fotograficky technickým: Rád bych přítomné (nejen) fotografy upozornil, že se po najetí kurzorem na fotografii neobjeví pouze její pořadové číslo v tomto článku, nýbrž v závorce za tímto pořadovým číslem i hodnota clony a expozičního času, kterým byla fotografie pořízena. U všech fotografií, pokud není uvedeno jinak, jsem použil šedý neutrální filtr ND8. Konec technického hlášení, začínám být poetický ...

Vodu mám rád, v jakémkoliv skupenství, v jakékoliv formě. Proto - ještě než dojdu do údolí k divoké řece Doubravě, zastavím se na Chrudimce tam, kde se kupí, aby mohla odpočatá pokračovat pod hrází ve své cestě dál. Tam, kde se v létě vydávám v plavbu se svým Santa Bedřichem. Přehrada Seč je momentálně z velké části vypuštěná, a to způsobilo, že se na jejích březích, včetně břehu ostrova pod skalním ostrohem s hradem Oheb, utvořila krásná duha, chcete li prstenec:

3 (bez filtru; F7,1-1/50s)


Fotografie, na kterých jsem já sám, tedy autoportréty, ve svých článkách většinou rafinovaně skrývám, a nebo je publikuji až na samém závěru blogu. Dnes udělám vyjímku a vystavím se hned u vstupu do Vírů údolí Doubravy, jako pozvání ...

K obrázku bych rád napsal, že to nebylo úplně jednoduché - takto sám sebe zachytit. Fotoaparát Nikon D90, který mám dlouhodobě zapůjčený od svého bratra (tímto mu velice děkuji), má v nastavení maximální možnou délku samospouště 20 vteřin. Přeběhnout od fotoaparátu a vylézt na vyhlédnuté místo bylo časově "ofousové". Zmáčkl jsem spoušť a během své uřícené cesty jsem počítal: "Jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet ..." Doběhl jsem přesně a ještě jsem se stihl postavit tak, aby to vypadalo, že si tam v klídku postávám už několik minut a kochám se místní krajinou. Ve skutečnosti ale ... ale to už čtenář ví.
Čtenáři, pojď se mnou ...

4 - já (bez filtru; F6,3-1/8s)


"Vírou řeky Doubravy"

Symbolickou branou do údolí Doubravy je kamenný most - železniční nadjezd za obcí Bílek.

5 (F16-2,5s)

6 (F11-3s)

7 (F18-8s)

8 (F29-15s)

9 (F32-20s)

10 (F32-25s)

11 (F32-25s)

12 (F14-3s)


Následující čtyři snímky nevznikly ani v údolí Doubravy, ani v den mé toulky údolím Doubravy. Ale klidně to tak mohlo být, kdybych se nevěnoval jenom vodě. Námětů na detail, chcete li - na makro, tam bylo víc než dost. Fotografie vznikaly postupně, každá v jiný den, na mých odpoledních procházkách za město. Bylo by mi jich líto, kdyby měly zůstat v mém "archlívu", zavřené v pomyslném virtuálním šupleti - proto na chvíli přeruším cestu Vírou Doubravy tam, kde jsem ji ten den přerušil skutečně, abych si snědl housku, a vložím čtyři snímky více či méně jarních detailů.

1. Milenci - 2. Sova - 3. Ze života hmyzu - 4. Vrba jíva

13 (bez filtru; F10-1/40s)

14 - (bez filtru; F13-1/15s)

15 - (bez filtru; F10-1/100s)

16 - (bez filtru; F9-1/50s)


Ze zimní fototoulky:
Šel kolem mě starej pán, vedl kolo, vlas řídký, stříbrný, v ústech poslední zbytek zubů, nos jak jahodu, zastavil se u mě, podíval se na stativ s fotoaparátem a říká: "Co to tady fotíte?" Odpovím: "Ještě nevím, asi přírodu." On na to: "To musíte přijet v létě, to tady všude kolem leží takový přírody ..." Nechápal jsem. Rozloučili jsme se, já popošel pár kroků, když jsem na stromě před sebou spatřil cedulku s nápisem: Nudistická pláž.


Zapůjčil jsem si s dovolením (vlastně bez dovolení) z Wikipedie:
Doubrava
, místně též nazývaná Doubravka, je řeka protékající okresy Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Chrudim a Kutná Hora v České republice. Je levostranným přítokem Labe. Délka toku řeky činí 88,34 km.

Ve skalnatém údolí pod osadou Bílek se na konci soutěsky nazývané Koryto nachází 2,5 m vysoký vodopád, jehož průměrný průtok dosahuje 0,73 m³/s, což jej řadí mezi šest nejvodnějších vodopádů na území České republiky. Kromě tohoto tzv. Velkého vodopádu se výše proti proudu nalézají ještě dva menší. První z nich, zhruba 2 m vysoký vodopád, se nachází v samotné soutěsce. Druhý, jehož výška je okolo 1,5 m, se nalézá nad hlubokou tůní nazývanou Mikšova jáma.

Více ZDE.

17 (F16-6s)

18 (F20-10s)

19 (F32-30s)

20 (F29-25s)

21 (F25-30s)

22 (F20-10s)

23 (F20-10s)

24 (F20-10s)

25 (F25-30s)


Ještě jednou z fototoulky ... šel kolem mě klučík se starším pánem:
- "Dědo, nemrzne, nesněží, co je to tedy za přírodní úkaz, že jsou ty stromy na tom ostrově tak bílé?"
- "Ty stromy jsou jen posraný od těch kormoránů."
- "Dědo, takže to není přírodní úkaz?"
- "No, on to vlastně přírodní ůkaz je, ale ... takovej posranej úkaz."


Teď se mě chce čtenář zeptat, co znamená ten Ježek v kleci. Jak to s Doubravou souvisí? Vysvětlím. Údolí Doubravy, tak jak ho otevírá pomyslná brána v podobě kamenného mostu, uzavírá tento přírodní skvost opuštěné stavení s názvem Horní mlýn. Když jsem údolím Doubravy putoval poprvé, zachytil jsem na vratech tohoto stavení připnutý výstřižek z novin, na kterém bylo psáno: "Neustoupím, nechat se zastrašit by bylo zničující!" Ten nápis mě svým způsobem nadchnul. Výstřižek tam stále je, ačkoliv teď vypadá
takto. Ale vedle, na zdi, objevil se krásně namalovaný Ježek v kleci, a já byl, jako Foglarovec, samozřejmě opět nadšený:

26 (bez filtru; F5-1/100)


Co dodat závěrem? Možná krátký rozhovor s téměř tříletým synovcem Jiříkem, který mi tu v pokoji u psaní tohoto fotoblogu asistuje:

- "Líšo, můžu si půjčit kytalu?"
- "Ne, kytaru ne."
- "Líšo, a můžu si půjčit medvídka?"
- "Medvídka můžeš."
- "Tak jo. Pojď medvídku, já tě naučím hlát na kytalu."


A mně nezbývá, než se se svým čtenářem prostřednictvím několika obrázků z mé zahrady rozloučit. Tak jako vloni, i letos si pod zahradním altánkem pospíšil Krokus, neboli Šafrán:

Čtvrtek ... sobota ... pondělí a středa:

Jaro

Mějte hezký začátek jara ...


Jak už je uvedeno v článku, autorem textů psaných kurzívou + refrénu písně zmíněné v prvním odstavci nejsem já, nýbrž: Autorem textu písně "Spím v obilí" je V.Poštulka, autorem textu písně "Koukám jak celá země vstává" je Z.Rytíř. Informace o řece Doubravě jsou přebrány z Wikipedie. Tolik pro pořádek.



DOPLNĚNO:
V článku zmíněný Horní mlýn, který Údolí Doubravy zavírá/otvírá, prošel mým malým bádáním a já v jeho historii zjistil mnohé překvapivé. Něco málo z této smutné historie, včetně několika dobových obrázků naleznete ZDE.

Autor: Richard Horák | sobota 1.3.2014 20:21 | karma článku: 25.53 | přečteno: 1154x

Další články blogera

Richard Horák

Od toulavých řek (fotoblog)

Série toulavých fotografií od potoků, říček, řek, jejich pramenů, vodopádů, mostů. Od studánek, rybníků, jezer a přehrad. Fotografie z cest k nim, od nich, mezi nimi...

25.2.2017 v 20:11 | Karma článku: 30.51 | Přečteno: 1396 | Diskuse

Richard Horák

Má železniční potulka

Jel jsem jedenácti vlaky. Jedenáct tras. Desetkrát jsem přesedal. Mám čtrnáctkrát štípnutou jízdenku ...

23.4.2016 v 20:11 | Karma článku: 24.71 | Přečteno: 785 | Diskuse

Richard Horák

A takovej to mohl bejt hezkej den ...

Další z mnoha pikantních mini povídek, které lze zažít zpoza, popřípadě před knihkupeckým pultem ...

17.10.2015 v 20:11 | Karma článku: 19.46 | Přečteno: 582 | Diskuse

Richard Horák

Dvě básně cudné

Ačkoliv vznikly tyto dvě básně v časovém rozmezí čtyř měsíců, obé začínají oslovením ... trochu mě to udivuje.

25.8.2015 v 20:32 | Karma článku: 17.48 | Přečteno: 512 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Jitka Štanclová

Vítejte na Cimburku!

"Tys ještě nebyla na Cimburku? No to se styď!" A já se pokorně styděla, až do dnešního rána, kdy se vše změnilo.

18.8.2017 v 14:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 76 | Diskuse

Libor Čermák

Chrám svatého Mikuláše a Alžběty v Chebu

Své slavné chrámy svatého Mikuláše nemá v Česku jen Praha. Například v Chebu je tomuto světci zasvěcen největší a zároveň nejstarší zdejší kostel, jedna z chebských dominant. A ten jsem navštívil i při své letošní dovolené.

18.8.2017 v 8:36 | Karma článku: 8.69 | Přečteno: 140 |

Jiří Stratil

Symetrie a asymetrie v průčelích domů

Souměrnost či nesouměrnost patří k základním kompozičním principům, uplatňovaným při tvorbě průčelí budov.

18.8.2017 v 7:23 | Karma článku: 5.74 | Přečteno: 148 | Diskuse

Jiří Stratil

Méně je méně a více více?

Někdy "méně" může být "méně" (jak se říká) nebo také "více", nebo naopak "více" může být "více" nebo i "méně".

17.8.2017 v 8:17 | Karma článku: 10.05 | Přečteno: 335 | Diskuse

Ladislav Vinš

To tu ještě nebylo

Tento odvážný pán si usmyslel, že vychová býčka k poslušnosti tak aby byl domácí mazlíčkem a zároveň poslouchal svého pána jako cvičený pejsek

16.8.2017 v 12:12 | Karma článku: 18.21 | Přečteno: 826 | Diskuse
Počet článků 336 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1560


Byl: mladý, voják, hospodský, vnuk, koordinátor, Hamburčan, kuchař, číšník, záškolák, trhač švestek, maturant, vyskladňovač brojlerů, prodavač, ...

Je: na okraji, melancholik, fotograf, hároš, kmotr, řidič, bloger, folkař, hlídač pian, alkoholik (přechodně), syn, Pardubák, čtivec, psavec, ein Kerl, strýc, pravdoláskař, knihkupec, rocker, utopista, Sklípkan, darmošlap, přítel, ješitný, dlužník, bratr, ...

Chce být: rytíř, ...

 

Až Blanický tábor,
uspořádá nábor,
já přihlásím se v meč,
jako první uchazeč.


 

Seznam rubrik

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.