Nesmělí (malá "milostná" poezie)

Jednohubky - mé krátké básně, neskládám, nepíši, protože to neumím. Ten verš mě zkrátka v tu chvíli napadne. Sám.

Nesmělí

V kavárně seděla,
do knihy hleděla.

Do knihy hleděla,
aniž by věděla,

co je v ní psáno.

On vedle seděl,
už několik neděl.

Už několik neděl,
jen na ní hleděl.

Ráno co ráno.
 

 
Mladá pardubická kreslířka (vtipů) Hana Křivánková se této básně chopila a ... tady je výsledek: