wow, víc se k tomu nedá dodat

V mých letech už pohlazení není tak časté. Maminka, občas a s úsměvem, dospělá dcera letmo a ve spěchu. Sestřička při ošetření na chirirgii..Vlídné a něžné pohlazení po tváři, tak příjemné a utěšující. Občas mě něco rozbrečí - (nejen) lidská malost, odvaha..

Vůbec si nepamatuji, kdy se někdo, tak jako autor, dotkl toho, čemu by se snad dalo říkat duše. Jistě to není snadné rozechvět to cosi, co nevidí rentgen ani patolog. 

Díky.

Wau, co dodat...Krásné ze všech úhlů pohledu 

Vynikající! Opravdu... nad některými zábery se až tají dech!

Potěšilo mě to. Moc mě to potěšilo. Richarde, umíte! 

Je těžké napsat něco originálního. Ale protože fotíte místa, která důvěrně znám, má to pro mě ještě jiný, osobnější význam.

Děkuju.

Mrazivá je samota baráků na úvodních fotkách (z mrtvé průmyslové zóny). Vzbudila ve mně myšlenky velice podobné citátu z deníku Anny Frankové...

Richarde, strefuješ se

Já vám všem děkuji ... za zastavení ... za vzkazy, kterými jste můj fotoblog obohatili ...

Díky!

Pro mne ma nejvetsi pribeh Ztraceny most, protoze nabizi otazky. Ale jinak Richarde klobouk dolu, je to ucelene a pekne.

Richarde, máš cit pro zachycení atmosféry, karma.