Tady ještě žije Bůh - Neratov (místopisný a hudební fotoblog)

aneb Obrazem z hudebně-poutního Neratova. Fotografie nejen z koncertů Dagmar Andrtové Voňkové a Jiřího Smrže, které se v barokním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Neratově konaly v rámci Neratovských poutních slavností 2012.

Úzkou silnicí plnou zatáček, přes kopce, údolím, podél Divoké Orlice, za níž leží Polsko, dorazil jsem na jiné místo: Neratov. Místo se srdcem. Jiné historií, jinější svou současností. Jak ji popsat? Napadá mě věta z knihy Ivana Olbrachta: Tady ještě žije Bůh.

 
Milý čtenáři, ty, který se mými fotografiemi neprobíráš poprvé, znáš mou zálibu v bezbarvých, tedy černobílých variantách. Ani v tomto fotoblogu tomu nebude jinak. Ovšem - zcela netradičně jsem se pro tentokrát rozhodl poskytnout nemalý zlomek prostoru fotografii barevné. Neratov si to zaslouží. Tolika krásnými barvami, kolik jsem jich tam mohl vnímat, hýří málokteré místo. A teď nemyslím pouze barvy optického rázu, nýbrž (a to zejména) barvy neviditelné. Odstíny lidskosti.

 
Není tomu dlouho, co jsme s naším panem farářem zapředli rozhovor u jednoho stolu, mimo jiné jsme si vyprávěli i vtipy. Tak například ...

Bill Gates přijde k nebeské bráně. Svatý Petr ho pozdraví a povídá: "No, Bille, nemáš to tu u mě zrovna čisté. Kam s tebou? Pravda, té charity nebylo málo, ale stále je to tak padesát na padesát. Víš co, já ti dám vybrat." Svatý Petr ukáže Billovi nejprve nebe - v nebi je klid, úplné ticho, v nebi se pije voda, jí zelenina a ovoce ... Poté mu ukáže peklo - v pekle hraje rocková hudba, ženy tančí polonahé, pivo teče proudem, nad ohněm se točí vepřové ... "Víš, Petře, v nebi je krásně, ale já bych se tam trochu nudil. Chci do pekla." "Jak si přeješ Bille." Bill Gates se náhle ocitne v pekle, kde ho čerti nabodnou na vidle a hodí do kotle s vroucí vodou. Bill Gates ještě stačí zavolat na Svatého Petra: "Petře! Petře! Co to je? To přece není to, co jsi mi ukazoval!" A Svatý Petr mu odpoví: To víš, Bille, demoverze to je prevít."

... Během tohoto rozhovoru, při večeři, došlo i na vyprávění pana faráře o kostele, ve kterém si s ním, při jednom z obřadů, skrz skleněnou část střechy, pohrálo světlo velmi netypickým, neobyčejným, nepřirozeným způsobem.

Nikdo ho nikdy neviděl. Ale nepokouší se některé z nás oslovit? Kdo ví ...

 
Že sedím v onom chrámu, o jehož světle jsem slyšel vyprávět, jsem si uvědomil až později.
A konečně jsem slovům našeho faráře porozumněl - do detailu.

 
Dovolte mi se přesunout k samotnému kulturnímu programu, díky kterému (nejen) jsem se do Neratova rozjel. Krátce po druhé hodině odpolední začal koncert jedné z nejlepších českých katyristek, skladatelky, básnířky, mé oblíbené písničkářky Dagmar Andrtové Voňkové. Její vystoupení bylo protnuto přírodou, jako vždy. Písně se nesly chrámem a svou hloubkou příjemně mrazily přítomné po zádech. Duše se plnily každým tónem.

Dagmar Adnrtová Voňková hrála zejména písně z jejího nejnovějšího alba Slunci ležím v rukou. Zazněla například píseň Oliva, poslechnout si ji můžete ZDE. A taky Ester a Géza, kterou si můžete poslechnout TADY.

ze tmy stoupá podívej
slunce vlasaté jako ruj
jako žloutek je ohnivé
žhne a sálá ve větru
já objímám tě milý můj
hladím tě a ovívám
v mé duši kdysi trpká oliva
zelená se a dozrává
břehy daleké jsou dlaně tvé
vlny na hladině dlaně mé
v této jasné chvíli
v této hodině - bezedné

 
Během vystoupení Dáši Voňkové se v kostele Nanebevzetí Panny Marie stala nádherně podivuhodná věc. Samozřejmě, chcete li - pouhá náhoda, ale. V repertoáru této písničkářky je neviditelná píseň. Tóny, které Dagmar vysílá ze své kytary, aniž by se jí dotkla, do všech stran, nelze slyšet. Musíte je cítit. V sobě. Poslední tón této neobyčejné skladby vyslala Dáša Andrtová Voňková vzhůru k věžím chrámu. Směr posledního tónu prozrazovala publiku zvednutým ukazováčkem, když v tu chvíli - začaly zvony nad námi ve věžích odbíjet třetí hodinu. Zamrazilo mě ...

 
Zastavme se v mezičase, než písničkář Jiří Smrž provede zvukovou zkoušku, ještě jednou u světla tohoto Božího chrámu, a to prostřednictvím nádherného časosběrného videa, jehož autorem je pan Pavel Klimeš:

 
Mám rád novinky. Mám rád překvapení. Mám rád krásné věci. Mám rád krásné písně. Mám rád krásné lidi. A to je přesně Jiří Smrž. Nechápu, jak mi někdo takový, s tak nádhernými písněmi, jak autorsky tak interpretačně, mohl unikat. Nepořídil jsem mnoho fotek tohoto písničkáře, který má již na svém kontě cenu Anděl (za svou druhou desku s názvem Poslední láska - rok 2006), neboť jsem stál jak zařezaný a hltal každé slovo jeho hlubokých songů. Dámy a pánové, milý pan - Jiří Smrž.

zůstala's s dětmi na Ukrajině
jedu jinam za prací
jsem člověk, co celý život
odjíždí brzo, dlouho se nevrací
ó být tak doma s tebou
nebýt tam jet patník u silnic
ó lásko, miluju tě strašně
ale nemám - komu to říct
a tam
v zarostlých stráních
nad Koločavou
slunce z tvé duše
je můj mrak nad hlavou
tam v zarostlých stráních
za průzračných rán
vstávat chci s tebou
a né tam být až zakopán
ne až padnu jinde
tam být jen zakopán

 
Mezi spoustou jiných songů zazpíval Jiří Smrž například píseň s názvem Pro Eržiku, poslechnout si ji můžete ZDE. A nebo tu o babičce Sofii, kterou si můžete poslechnout TADY.

Jsem ve fázi hledání. Hledám jakékoliv záznamy písní tohoto hudebníka. Rozhovory, fotografie, životopisy, články, reportáže, recenze jeho CD, televizní pořady, atd.

***

Neratov žije. A to zejména díky Sdružení Neratov, které se stará o znovurozvoj tohoto kdysi vysídleného místa a o obnovu a údržbu poničeného poutního místa smíření. Toto sdružení v Neratově se zároveň stará o pomoc lidem s postižením (chráněné bydlení, dílny, zaměstnání) a lidem, kteří jsou sociálně znevýhodněni. Tolik ve stručnosti o životě v Neratově. Více informací (v případě zájmu nebo zvídavosti) nejen o Sdružení Neratov, ale o celé historii tohoto místa, získáte po kliknutí na níže uvedené odkazy nebo přímo na následující logo:

 
Pokračuji několika dalšími fotografiemi z Neratova. Jako první - pohled do okna Kostela Panny Marie Nanebevzaté. Jako druhá - pohled na náves, kde se nachází zastávka, prodejna, hospoda a zahradnictví.

 
Chráněné bydlení, kostel, jídelna, chráněné dílny, obchod, farma, sad, peletkárna, děti i dospělí, zahradnictví a mnoho dalších míst, středisek i osob je pevně spojeno s Neratovem a lidmi, kteří v něm žijí. Těžko to všechno krátce a výstižně popsat slovy. Právě proto vznikl krátký videoklip, který má Neratov představit ze všech stran.
 

(Autory videa jsou Tomáš Kratochvíl a Hedvika Řezáčová. Hudba a text: Jiné Jeviště. Autorem textu "rapované" části je Vláďa Kolárik z chráněného bydlení v Neratově. Účinkují obyvatelé Neratova.)
 

Dagmar Andrtová Voňková - oficiální stránky

Jiří Smrž - oficiální stránky

Neratov - na stránkách Orlických hor

Německé stránky věnující se nejen historii Neratova

Ještě jednou stránky Sdružení Neratov

Jiné jeviště - oficiální stránky
 

 
Cestou domů, z krásného místa, se mi naskytl úchvatný pohled na Kunětickou Horu, z pod které pocházím. Patrně - abych na ten den jen tak nezapomněl.

Těmito dvěma fotografiemi dnešní fotoblog ukončím. Mějte hezké dny.

... tuto fotografii lze pro zobrazení ve větším formátu rozkliknout

Autorem textu psaným kurzívou (včetně titulku) nejsem já, nýbrž (v pořadí) Ivan Olbracht, Dagmar Andrtová Voňková, Jiří Smrž a autor stránek neratov.cz.