"Vypadáš jako Ježíš!"
Jdu po chodníku, když ke mně ze silnice zamíří starší paní na elektrickém invalidním vozíčku. Zastaví přede mnou a říká:
- "Dobrý den, prosím vás, pane, umíte řídit auto?"
- "Dobrý den, ano, umím." Odpověděl jsem trochu v rozpacích z nečekané otázky.
Paní ukazuje ke kraji silnice a ptá se mě, zda bych ji mohl popojet s autem. Dívám se na kraj silnice, kde stojí osobní vůz, a před ním skutečně příliš blízko zaparkovaná dodávka. I tak hledám logiku v požadavku té paní - marně, neboť za osobním autem je spousta místa.
Paní mlčky pozoruje můj nechápavý výraz, pak se mi pokouší pomoci:
- "On mi to zaparkoval moc blízko a já teď neodjedu."
- ’Však nasednete do auta, couvnete si trošku a v pohodě se té dodávce vyhnete a vyjedete’, řekl jsem si v duchu, neboť jsem nechtěl být tolik přímočarý, a můj výraz se začínal měnit z nechápavého na tupý.
Opět na sebe chvilku zíráme.
- "Ale paní, já nejsem řidič té dodávky, já vám s ní nepopojedu, já od ní nemám klíče." Pokoušel jsem se (jako tonoucí) chytnout stébla.
- "Klíče od té dodávky mám já!" Zamávala mi paní před tupým výrazem klíčkama od auta.
Zvedám oči, upírám zrak na zadní dveře dodávky, na kterých (konečně) nacházím ohromný známý modrý znak invalidy a nad ním ještě větší nápis: ’Parkujte prosím v dostatečné vzdálenosti, jinak nejsem schopna nastoupit do vozu, děkuji.’
- "Já jsem vůl", řekl jsem popravdě to, co jsem si o sobě v tu chvíli pomyslel. Nasedl jsem do dodávky, popojel s ní o dva metry vpřed, prohlédl si narychlo vybavení upraveného vozu, vystoupil jsem, pochválil paní šikovné zařízení v dodávce, které ji (za příznivé pozornosti ostatních řidičů) číní schopnou jízdy, vrátil jsem jí klíčky, spolu jsme se zasmáli našemu nedorozumění, tedy spíše - mému neporozumění, a já poté odešel svou cestou.
Tedy ... dívejme se, i po zaparkování našich vozidel, pozorně před sebe - může tam být psáno něco, co jednomu, vlastně DVĚMA lidem, pomůže ze zapeklitě nepříjemné situace.
O tomto setkání jsem se zmínil nejprve na své virtuální "zdi". Pod příspěvkem se objevily tři komentáře mých přátel, čímž byl příběh doplněn vkusnou tečkou:
X: "Vypadáš prostě jako člověk, který umí řídit auto."
Y: "Vypadáš jako důvěryhodný člověk."
Z: "Vypadáš jako Ježíš!"
Vypadám jako člověk, který vám přeje hezké léto.
Richard Horák
Do boje proti dezinformacím se zbraní - kalkulačkou!
Na jisté sociální síti se před můj zrak dostala dezinformace ohledně elektronických plateb kartou. Tato lež mě tak pobavila, že jsem vytáhl kalkulačku a začal počítat. Pojďte počítat se mnou - do hospody!
Richard Horák
Na český Grand Canyon kolem celé republiky (fotoblog)
Jako každý rok, i vloni jsem si koupil sedmidenní letní jízdenku na železnici a vyrazil na cesty bez cíle, kam dojedu, tam dojedu. Nehlídám dny, nehlídám čas, žádné plány, žádné kufry, jen co mám u sebe...
Richard Horák
Hřbitov starých vlaků (fotoblog)
aneb Když jdou vlaky spát - navždy. Téměř 30 fotografií z místa, kde vlaky čekají na své sešrotování. Tak trochu nostalgie, urbex, opuštěná místa, ale i zakázané ovoce...
Richard Horák
Můj nový kurz chlastání (lekce 1)
Úvodem se chci omluvit a hlavně čtenáře upozornit na to, že článek popisující skutečnou událost obsahuje nemálo vulgárních výrazů. Vzhledem k vážnosti situace je nechci zaměňovat lehčími synonymy.
Richard Horák
"Já nemám rád knihy." Tak jo...
"Tak zbytečnou věc, jako jsou knihy, nemám rád." Povídal jeden mladík slečně, když šli ze školy kolem mého antikvariátu. A já pro něj mám vzkaz:
Richard Horák
Ten blázinec už není nouzový, je normální?
Já jsem přizpůsobivej moula. Já se přizpůsobím všemu. Mně se, vážení, líbilo i na vojně. No a co? Proto mě taky vůbec nezajímá politika, já se vždycky nějak přizpůsobím. A proto ji taky obyčejně neřeším. Jenže teď...
Richard Horák
Stal se zázrak! Kupte si noviny...
aneb mé PF 2021 mým čtenářům. Začíná Nový rok, vracíme se zpátky do všedního života, do práce, před námi dalších 365 dní všedního koloběhu. Co s tím? Nic. Však někdy stačí jen čekat na autobus...
Richard Horák
Covid je válka, a válka není fér...
Krátké prohlášení knihkupce, antikváře, především k férovým protivirovým opatřením, které v neděli vstoupily v platnost.
Richard Horák
Jak jsme vraceli sto let ztracenou třídní knihu
FOTOBLOG - Jsem antikvariátník, knihkupec, říkají mi knihovník. A jako takový jsem mezi vykoupenými knihami objevil přes sto let starou třídní knihu. Že ji nezpeněžím, ale vrátím tam, kde vznikla, byla jasná volba...
Richard Horák
Má fotbalová kariéra
aneb "A co je to ten ofsajd?" Krátká, snad trochu humorná povídka o tom, když se někdo dostane tam, kde nemá co dělat. V tomto případě do fotbalového klubu. S nepatrně politickým epilogem...
Richard Horák
Za duchy do Sudet (fotoblog)
Je to na tobě, můj milý čtenáři, kolik duchů na následujících fotografiích uvidíš. Může to být pouze jeden, a nebo celá desítka. Záleží na tvém přání, které je nutno podpořit kouskem fantazie...
Richard Horák
Od toulavých řek (fotoblog)
Série toulavých fotografií od potoků, říček, řek, jejich pramenů, vodopádů, mostů. Od studánek, rybníků, jezer a přehrad. Fotografie z cest k nim, od nich, mezi nimi...
Richard Horák
Má železniční potulka
Jel jsem jedenácti vlaky. Jedenáct tras. Desetkrát jsem přesedal. Mám čtrnáctkrát štípnutou jízdenku ...
Richard Horák
A takovej to mohl bejt hezkej den ...
Další z mnoha pikantních mini povídek, které lze zažít zpoza, popřípadě před knihkupeckým pultem ...
Richard Horák
Dvě básně cudné
Ačkoliv vznikly tyto dvě básně v časovém rozmezí čtyř měsíců, obé začínají oslovením ... trochu mě to udivuje.
Richard Horák
Iva Bittová v Neratově (fotoreport)
aneb "Zabili, zabili, chlapa z Koločavy". Deset fotografií z květnového koncertu Ivy Bittové v kouzelném Neratovském kostele.
Richard Horák
Kronika hocha a dívky od Bobří řeky
aneb "Ze Sluneční zátoky do Františkových lázní". I přesto, že se autor článku považuje za "foglarovce", rád by se předem omluvil ostatním "foglarovcům", jejichž idyly se obsah textu jakkoliv dotkne.
Richard Horák
Povídky knihkupecké - tři plus tři
Tři a tři povídky prodavače z malého pultového knihkupectví, které sídlí v hale hlavního nádraží. Potřetí. Chtěl tomu osud, že titulek čtyřech z nich obsahuje jméno: Horák, Franta a Venca, Petr, Fjodor Michajlovič...
Richard Horák
Za pět dvanáct (fotoblog)
aneb V Čechách. Říkal jsem si: "Máš takového materiálu, že by si mohl udělat fotoblogů pět. Pojď, sedni si, a udělej alespoň jeden." Tady je.
Richard Horák
Nesmělí (malá "milostná" poezie)
Jednohubky - mé krátké básně, neskládám, nepíši, protože to neumím. Ten verš mě zkrátka v tu chvíli napadne. Sám.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 347
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1600x
Je: na okraji, melancholik, fotograf, hároš, kmotr, řidič, bloger, folkař, hlídač pian, alkoholik (přechodně), syn, Pardubák, čtivec, psavec, ein Kerl, strýc, pravdoláskař, knihkupec, antikvář, rocker, utopista, darmošlap, přítel, ješitný, dlužník, bratr, ...
Chce být: rytíř, ...
Až Blanický tábor,
uspořádá nábor,
já přihlásím se v meč,
jako první uchazeč.
Seznam rubrik
- Mé postřehy
- Obrazem
- Básně
- SDT - Skutečná demokracie teď!
- REFORMA (politický nucený úsek
- ... na padesát slov