PARDUBICE - Ulice Za pasáží - výňatek z rubriky Černá kronika. Stalo se v noci ze středy na čtvrtek ...
Jsem k tomu asi předurčen, proto se mi dějí "příběhy" i v noci:
Spím. Jsou tři hodiny ráno. Přímo před okny mé ložnice, na ulici, si alkoholem posilněný mladík usmyslí, že se zmocní kola. Mého kola. Patrně tím chce ohromit svou partu, zejména dívky. Snad chce konečně vystoupit ze schodu "každodenní masturbace" na schod "občasný pohlavní akt". Kdo ví. Přeji mu to, ze srdce. Přece je to krásné ...
A tak tento chlapec uchopí zámek, jímž je moje kolo uzamčené k velkému kovovému stojanu. Začne tím zámkem lomcovat, mlátit ... což mě (a celý barák, možná ulici) probudí. Dobelhám se k oknu zrovna ve chvíli, kdy zámek, k mému obrovskému podivu, povolí. Hoch ho odhazuje vítězně v dáli. Podepřu si na parapetu bradu a pozoruji, co se stane: Chlapec sedá na kolo a mohutně šlápne do pedálu - očekává dlouhou, rychlou, až divokou jízdu kupředu. Ovšem - mé kolo po několika centimetrech lehkého, krátkého pohybu zastaví, což mladík nečeká, padá kupředu, hrudníkem na řidítka, hlavou (už tak patrně dost praštěnou) se křápne o světlo, a jeho kulky pod tíhou (nejen) přirození dopadají na rám ... zkrátka - už i bez masturbace.
Na vysvětlenou: Své kolo zamykám dvěma zámky, jedním vepředu - ke stojanu, druhým uzamknu zadní kolo.
Pokračuji: Hošík leží na silnici vedle mého kola, svíjí se, a drží se obouruč mezi nohama. Rychle na sebe beru kalhoty, hledám klíče, a ve svém "fotrovském" pyžamovém nátělníku, aby byla vidět má silná, zlá, potetovaná paže, vybíhám ven. Samozřejmě ho nechci trestat, chci mu (za prvé) poskytnout první pomoc (pár facek na probrání je základ zdravovědy), a (za druhé) otevřít ten druhý zámek, aby se klučina mohl konečně projet. Na ulici nacházím už jen zbytek bandy, bez panice. Jeden z hrdinů ukazuje na postavu v dálce kulhavě utíkající (neměl jsem v pokoji rozsvěcet), a druhý, trochu více přiopilý, se jednou rukou stále popadá za břicho, druhou ukazuje na ležící kolo a hlaholí na celou ulici: "To kolo je furt zamčený, to je čůrák!"
A ’čůrák’ běží a kulhá a běží ...
Vracím se do postele, koukám informativně na telefon, kde se rozsvítí FCB-zpráva od kamarádky: "Proč nechrápeš, vole?"
Tečka za noční historkou dokonána.
