Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Povídky knihkupecké - tři plus tři

14. 04. 2015 20:32:59
Tři a tři povídky prodavače z malého pultového knihkupectví, které sídlí v hale hlavního nádraží. Potřetí. Chtěl tomu osud, že titulek čtyřech z nich obsahuje jméno: Horák, Franta a Venca, Petr, Fjodor Michajlovič...


Horák

Pošťák mi přinesl do Knihy balíček knih. Ještě jsem mu nepodepsal příjemku, protože hledám razítko.

Mezitím mi ten chlápek povídá:
- "A napište mi tam prosím pod ten podpis vaše jméno i tiskacím. Oni to pak po nás chtěj a já to tam musím dopisovat, luštit ty podpisy, nebo vymýšlet jména ..."
Koukám na něj udiveně.

On pokračuje:
- "No nejlepší jsou krátký podpisy, to tam vždycky napíšu třeba Bárta, Novák, Horák ..."

Konečně jsem to razítko našel. Podívám se na pošťáka, říkám:
- "Novák je každej, to je nuda. Bárta byl ten trouba z Cimrmana, já tam fiknu Horáka, ať se nezdržujem, co vy na to?"

Teď kouká udiveně on.

Franta a Venca

- "Pane, mohl bych si u vás v knihkupectví dát nabíjet mobil?"
- "Ale jistě ..."
- "Mně jede vlak až za hodinu a on je úplně vybitej, tak já vám ho tu nechám a pak si pro něj přijdu. A pane, až bude volat Venca, tak to zvedněte a řekněte mu, ať prostě zavolá dýl."

***

Volá Venca. Beru telefon:
- "Dobrý den ..."
- "Nazdááár, kamaráde!"
- "Ne, já nejsem kamarád, tady knihkupectví ..."
- "Tak to je omyl."
- "Ne, to není omyl, to je ..."
- "To musí bejt omyl."
- "Ne, to není omyl, to voláte správně ..."
- "Nevolám, já volám Frantovi!"
- "Já vím, to je v pořádku ..."
- "Jestli nejste Franta, tak to není v pořádku, to je omyl ..."
- "Já nejsem Franta, ale to není omyl ..."
- "Ale já volám Frantovi ..."

***

Franta si přišel pro mobil:
- "Volal Venca?"
- "Ano, volal ... ale nevím, jestli ještě zavolá."

Petr

(Poznámka pro čtenáře: Vedle knih prodáváme i hudební nosiče.)

Byla tu velmi stará paní. Dal jsem jí pracovní jméno Hádanka. Zkoušela si vzpomenout, jakého zpěváka shání. Jméno nevěděla vůbec, tak jsme zkoušeli písničky. Po pěti minutách si vzpomněla, že tam bylo něco se hřbitovem. Hřbitov? Hmm, nevím. Po deseti minutách mi sdělila, že ten zpěvák řekl něco blbě, a že ho komunisti zakázali. Těch bylo hodně. Po čtvrt hodině už jsem z ní byl trochu na nerva. Taky mi řekla, že to CD tady před třema rokama viděla, ale že prej neměla prachy (to řekla doslova), a že je teď má, tak by si ho ráda koupila. Po dvaceti minutách upřesnila, že se asi nejednalo o hřbitov, ale jen o hřbitovní zeď. S pětadvacátou minutou mi staré paní Hádanky začalo být líto, tak jsem ji opět začal brát zcela vážně, ačkoliv jsem tomu moc šancí nedával. Po půl hodině záblesk - nebyla to zeď, byl to kámen! Ptám se jí, jestli ten kámen nebyl náhodou náhrobní. Ano, náhrobní! Říkám, že to byl Petr Novák, písnička Náhrobní kámen. Ano, Petr Novák! Tak toho tady nemám. Posmutněla, hodně posmutněla. Smutněla tu zhruba stejně tak dlouho, jak dlouho přemýšlela nad tím hřbitovem. Tolik se mi ji zželelo, že jsem jí pohladil po rameně, a povídám jí:

- "Přijďte si zítra, já vám to doma večer vysmahnu."
- "Vy-co prosím?"

Zrcadlo

Cestou do Knihy se mi stala taková krásná, malá, milá hovadina. Stáli jsme na přechodě - na červenou. Asi tak deset, patnáct lidí. A najednou před nás na ten přechod vjelo auto s vlekem, na kterém stálo obrovské, na výšku i na šířku několikametrové zrcadlo. To auto najelo na přechod, a zastavilo tím zrcadlem přesně před námi. A tak tam těch deset, patnáct lidí stálo a dívalo se do zrcadla samo na sebe. První se začala smát jedna slečna, po chvilce vyprskla i její kamarádka. Nakonec se řehtal celej přechod. Zajímavý, když se na jednom místě sejde tolik lidí, co se umí zasmát sami sobě. Byl to fajn moment.

Pán

Přišel starý pán.
Prohlédl si knihu s poezií.
Zeptal se, kolik stojí.
A pak smutně dodal:

- "Já na ní nemám. Já bych si tak přál být na vašem místě, abych si ji mohl přečíst."
- "Tak pojďte." Říkám.

Otevřu pultík, nabídnu pánovi židli, ten usedne vedle mě, a čte ...

Fjodor Michajlovič

Má zdravě přehnaná sebereflexe je pověstná.

Slečna:
- "Máte něco od Dostojevského?"
- "Jeden idiot by tu byl."

Nechtěla.

Autor: Richard Horák | úterý 14.4.2015 20:32 | karma článku: 12.93 | přečteno: 207x

Další články blogera

Richard Horák

Od toulavých řek (fotoblog)

Série toulavých fotografií od potoků, říček, řek, jejich pramenů, vodopádů, mostů. Od studánek, rybníků, jezer a přehrad. Fotografie z cest k nim, od nich, mezi nimi...

25.2.2017 v 20:11 | Karma článku: 30.51 | Přečteno: 1428 | Diskuse

Richard Horák

Má železniční potulka

Jel jsem jedenácti vlaky. Jedenáct tras. Desetkrát jsem přesedal. Mám čtrnáctkrát štípnutou jízdenku ...

23.4.2016 v 20:11 | Karma článku: 24.71 | Přečteno: 798 | Diskuse

Richard Horák

A takovej to mohl bejt hezkej den ...

Další z mnoha pikantních mini povídek, které lze zažít zpoza, popřípadě před knihkupeckým pultem ...

17.10.2015 v 20:11 | Karma článku: 19.46 | Přečteno: 586 | Diskuse

Richard Horák

Dvě básně cudné

Ačkoliv vznikly tyto dvě básně v časovém rozmezí čtyř měsíců, obé začínají oslovením ... trochu mě to udivuje.

25.8.2015 v 20:32 | Karma článku: 17.48 | Přečteno: 518 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Kulhavá

Moji deváťáci zůstali jak opaření stát, když vešli do krypty, kde zahynul Gabčík a Kubiš

Jindy velmi rozverní, na holky, fotbal (ale už i společenské dění a svět) orientovaní habáni zůstali stát, mě i některým z nich zamrazilo a ukápla slza. Proč?

20.10.2017 v 14:55 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 400 |

Jakub Kouřil

Žebra a maso České republiky

V průběhu plánovaného drancování a vysávání České republiky, už není z čeho brát. Žijeme v prázdné skořápce, v transitní zemí, přes které se přehnalo hejno kobylek. Za sebou zanechaly mezinárodní úmluvy, obchodní smlouvy, zákony..

20.10.2017 v 14:03 | Karma článku: 10.85 | Přečteno: 287 | Diskuse

Tomáš Gayer

Předvolební pohledy 13. - Den, kdy konečně zvítězila pravda a láska....

Podlední díl z cyklu Předvolební pohledy: Tentokrát, jak bude vypadat den, kdy konečně zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí....

20.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 15.02 | Přečteno: 339 | Diskuse

Karel Ábelovský

Složitá a také trnitá, bývá cesta

... k jednoduchým pravdám, které jsou-li skutečně pravdou, jsou vždy kupodivu prosté a jednoduché. Paradox, ale tak to prostě je. A také se ptáme "komu ku prospěchu", což bývá jasný ukazatel směru pátrání, po takové pravdě.

20.10.2017 v 11:09 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 129 | Diskuse

Pavel Chalupský

Koho se naše demokracie bojí?

Povím Vám životní příběh jednoho policisty. Psal se rok 1980 a po ukončení nástupní policejní školy byl společně s dalšími 150 kolegy na rok ROZKAZEM převelen k ochraně státních, vládních budov. Zdůrazňuji ROZKAZEM.

20.10.2017 v 9:27 | Karma článku: 26.68 | Přečteno: 762 | Diskuse
Počet článků 336 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1563


Byl: mladý, voják, hospodský, vnuk, koordinátor, Hamburčan, kuchař, číšník, záškolák, trhač švestek, maturant, vyskladňovač brojlerů, prodavač, ...

Je: na okraji, melancholik, fotograf, hároš, kmotr, řidič, bloger, folkař, hlídač pian, alkoholik (přechodně), syn, Pardubák, čtivec, psavec, ein Kerl, strýc, pravdoláskař, knihkupec, rocker, utopista, Sklípkan, darmošlap, přítel, ješitný, dlužník, bratr, ...

Chce být: rytíř, ...

 

Až Blanický tábor,
uspořádá nábor,
já přihlásím se v meč,
jako první uchazeč.


 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.