Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Má železniční potulka

23. 04. 2016 20:11:59
Jel jsem jedenácti vlaky. Jedenáct tras. Desetkrát jsem přesedal. Mám čtrnáctkrát štípnutou jízdenku ...

Toulat se člověk může za každého počasí. Letní slunečná potulka je samozřejmě nejhezčí, ale i tůra v hustém sněžení má své kouzlo. O něco horší je to ovšem za deště. Cesty jsou blátivé, pláštěnka omezuje pohyb, kapuce pro změnu výhled. Právě proto jsem se v jedné z deštivých sobot rozhodl pro putování vlakem. Byla to vlastně taková výzva - kolik se toho dá za jeden den, na celodenní jízdenku pro dva kraje (pardubický a hradecký), ujet.

Samozřejmě jsem mohl využít hned první vlak po půlnoci, a jezdit do další půlnoci - ujel bych toho více. Ale mým plánem nebylo honit rekordy, proto jsem se ráno dostatečně vyspal a v 8:40 jsem vyrazil spěšným vlakem z Pardubic do Hradce Králové.

article_photo

První trasa mé cesty proběhla bez potíží (rozumějte - bez zpoždění), které na sebe ovšem nenechaly dlouho čekat. V jedné ze stanic mezi Hradcem Králové a Starkočí jsme čekali na jeden ze zpožděných protijedoucích vlaků, čímž se i náš (opět spěšný) vlak zdržel o třikrát tak dlouhý čas, který jsem měl ve Starkoči na přestup do (zase spěšného) vlaku na Broumov.

article_photo

Vlak na Broumov ve Starkoči ale naštěstí čekal, a zpoždění cestou do Broumova vymazal. V Broumově na refýži jsem se vlastně jen otočil na podpatku, a nastoupil do té samé soupravy, kterou jsem přijel.

article_photo

Ta mě sice (opět spěšně) vezla stejnou cestou zpátky, ale já z ní vystoupil již v Teplicích nad Metují, kde jsem nastoupil do malého osobního motoráčku směrem na Trutnov.

article_photo

Následoval nejhezčí úsek mé vlakové potulky - Adršpach, tady není co dodávat. Polovina pláštěnkářů v této stanici vlak opustila, proto nás do stanice Trutnov střed dorazilo jen pár kusů. Očekávaná svízel ve výluce a náhradní autobusové dopravě na dráze Trutnov střed - Starkoč (rychlík s nádherným jménem Rozkoš) se nekonala.

Přípojný osobní vlak ve Starkoči, kde jsem se ten den ocitl podruhé, a ve které se má cesta vlastně křížila, opět vyčkával zpoždění, které logicky vzniklo tím, že se výjimečně nejelo po kolejích, ale po silnici. Ze Starkoče jsem popojel jednu zastávku - do Václavic, kde jsem hned přeskočil na osobní vlak mířící do Týniště nad Orlicí.

article_photo

V Týništi jsem si naplánoval hodinovou pauzu na oběd, který proběhl v jedné, z nádraží krátce dostupné, restauraci s názvem Dělnický dům. Ten Burger byl fakt XXL.

article_photo

Po této přestávce jsem vyrazil spěšným vlakem stejnou trasou dál - do Letohradu, kde jsem se krátce osvěžil ve vyhlášené nádražce (doporučuji) ...

article_photo

... abych se hned posunul do Ústí nad Orlicí, kam nás opět díky výluce nedovezl osobní vlak se jménem Sněžník, nýbrž autobus. Tuto změnu jsem uvítal, poněvadž cestu kolem Lanšperku po kolejích znám, po silnici to pro mě bylo nové. Dvaceti minutové čekání na mou poslední železniční trasu jsem též uvítal a pozdravil se se Starou dámou, opuštěnou nádhernou železniční budovou, tím, že jsem si ji několikrát obešel, a oknama nahlédl do jejich krásných, ovšem prázdných a chátrajících prostor.

article_photo

Rychlík Galán se poté již bezpečně postaral o můj návrat do Pardubic, kam jsem dorazil v 17:59.

Ta průvodčí, tuším ve vlaku z Hradce do Starkoče, se mě při kontrole jízdenky ptala, kam jedu. Odpověděl jsem, že jedu vlastně do Pardubic. Zeptala se mě, odkud tedy jedu, řekl jsem, že vlastně taky z Pardubic. Ale přes Hradec, Starkoč, Broumov, Teplice nad Metují, Trutnov, zase Starkoč, Václavice, Týniště nad Orlicí, Letohrad, Ústí n/O ... tedy - krátká rekapitulace:

Pršelo.
Jel jsem jedenácti vlaky.
Tedy - jedenáct na sebe navazujících tras.
Přestupoval jsem desetkrát.
Díky změnám průvodčích na trasách, mám čtrnáctkrát "štípnutou" jízdenku.
Vyjel jsem v 8:40.
Přijel jsem v 17:59.
Ujel jsem 331 kilometrů.
Celodenní jízdenka IREDO stála 160,- Kč.
To je 0,48 Kč na kilometr.
Už neprší.

article_photo

Co dodat závěrem? Neměl jsem sebou žádný časopis, knihu, ani sluchátka, nic. Nejhezčí televize je zkrátka výhled z okna vlaku, za zvuku t-dn, t-dn ... t-dn, t-dn ...

Autor: Richard Horák | sobota 23.4.2016 20:11 | karma článku: 24.71 | přečteno: 798x

Další články blogera

Richard Horák

Od toulavých řek (fotoblog)

Série toulavých fotografií od potoků, říček, řek, jejich pramenů, vodopádů, mostů. Od studánek, rybníků, jezer a přehrad. Fotografie z cest k nim, od nich, mezi nimi...

25.2.2017 v 20:11 | Karma článku: 30.51 | Přečteno: 1428 | Diskuse

Richard Horák

A takovej to mohl bejt hezkej den ...

Další z mnoha pikantních mini povídek, které lze zažít zpoza, popřípadě před knihkupeckým pultem ...

17.10.2015 v 20:11 | Karma článku: 19.46 | Přečteno: 586 | Diskuse

Richard Horák

Dvě básně cudné

Ačkoliv vznikly tyto dvě básně v časovém rozmezí čtyř měsíců, obé začínají oslovením ... trochu mě to udivuje.

25.8.2015 v 20:32 | Karma článku: 17.48 | Přečteno: 518 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 10: V Bergenu průměrně prší 213 dní v roce, my ale měli slunečno

Světové firmy v nádherných domech z 18. st., v přístavu lodě z celého světa, plody moře kupované přímo od rybářů, 1 lanovka a 1 pozemní dráha na kopec nad městem, jež vzniklo jako "zelená louka mezi horami", bývalá metropole země.

20.10.2017 v 8:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 3. díl: Cesta do Baskicka

Do Baskicka je to z České republiky zhruba 1800 km. To je dost daleko na to, aby cestování autem, autobusem nebo vlakem zabralo hodně času. Jak se tedy sem dostat, když většina přímých letů od nás léta do Madridu nebo Barcelony?

20.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 4.71 | Přečteno: 78 | Diskuse

Michal Dokoupil

Jak v Kambodži utéct z civilizace

Pod jménem Kambodža si každý vybaví dvě věci, Angkor Wat a Rudé Khméry. Já ale při svých návštěvách postupně prozkoumávám i další části a zajímavosti této divoké země. Tentokrát jsme zamířili na pobřeží.

19.10.2017 v 14:30 | Karma článku: 9.93 | Přečteno: 291 | Diskuse

Jana Schlitzová

Zřícenina Lopata

Zřícenina Lopata, název trochu zvláštní, ale rozhodnutí udělat si tady procházku, byl báječný. Vystupujeme na skalní plošinu, kde se hrad nacházel. Ohýnek a voňavé buřtíky umocňují romantiku na Lopatě.

19.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 13.27 | Přečteno: 393 | Diskuse

Martin Orálek

Jak jsem těžil zlato v Ghaně 46

Po filozoficko-ekologickém zamyšlení se přesunuji k méně vznešenému tématu - jídlu. Jídlo bylo pro nás v Africe neustále problém. A ani zde tomu nebylo jinak...

19.10.2017 v 10:42 | Karma článku: 11.56 | Přečteno: 307 | Diskuse
Počet článků 336 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1563


Byl: mladý, voják, hospodský, vnuk, koordinátor, Hamburčan, kuchař, číšník, záškolák, trhač švestek, maturant, vyskladňovač brojlerů, prodavač, ...

Je: na okraji, melancholik, fotograf, hároš, kmotr, řidič, bloger, folkař, hlídač pian, alkoholik (přechodně), syn, Pardubák, čtivec, psavec, ein Kerl, strýc, pravdoláskař, knihkupec, rocker, utopista, Sklípkan, darmošlap, přítel, ješitný, dlužník, bratr, ...

Chce být: rytíř, ...

 

Až Blanický tábor,
uspořádá nábor,
já přihlásím se v meč,
jako první uchazeč.


 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.