Miniaturní poezie na sobotní večer

Několik dalších miniaturních veršů (rýmů, říkanek), které opět vznikly v minulých dnech, týdnech, většinou k mým fotografiím.

Za zámeckou oborou jsem objevil silnici. Nevím proč, ale jen jsem tak stál na jejím okraji a díval se. Jako bych něco hledal. Řešení na každodenní problémy? Možná proto jsem se cítil tak trochu:

Bezradně

Na konci cesty,
bez záchranné vesty.

Optimismus ve mně naopak probudila obleva na nedalekém písníku. Jako by se do zimní únavy, s tím zábleskem jara, dostalo trochu energie . Takové moje malé:

Předjaří

S velikou nadějí,
na lepší zítra,
těším se na jaro.
V tu chvíli totiž,
do mého nitra,
vrátí se bujaro. 
... doufám.

Tak dlouho na mě působila tato fotografie, až jsem nasadil páteř malé slovní hříčce, kterou jsme nakonec upravili s mými přáteli do konečného kolektivního "dílka" - je to takový moderní:

Vzlyk

nejsem už in
cool ani šik
řečí jsem mim
v pohybu tik

A na závěr ... Statici nám chtějí dominantu města (Zelenou bránu) omítnout. Možná právě toto byla skutečnost, která mě inspirovala napsat pro zámeckou zeď báseň:

Šminkovní

odolala's času
odolala's gestapu
pak tě člověk zakryl
už pátou vrstvou mejkapu

Celé fotografie, a mnoho dalších, si můžete prohlédnout v mým fotoblozích, nebo v mé FOTOGALERII.